Kapitola 1 2/2

14. srpna 2013 v 16:41 | Roxanne |  Fire Oath
Takže se ukázalo, že je to kapičku delší, než jsem očekávala...


"Tak co nám to tu připravili letos?" zamumlal si Castor sám pro sebe a vykročil ke dveřím. Ani já jsem
nezůstala pozadu a vběhla do chaty, kde mám podle všeho strávit další měsíc. Zastavila jsem se v chodbičce, kde mezitím Alex vysvětloval Catterhorneovi proč jdeme o půl hodiny později, než bylo naplánováno.
"….. no, nejdřív jsme zabloudili v Mooreově lese - ta mapa je naprosto na nic - a pak Gilan spadl do řeky Luxy-" "Museli mě odtamtud vyáhnout pomocí hada!" "- a pak se ještě Will málem utopil v bažině a než jsme to všechno vyřešili, bylo už skoro půl druhý a my jsme museli skoro tři kilometry v kuse běžet, abychom to stihli do obory Hare, než tam zavřou. Pak už se nic zvláštního nedělo, jenom Will chtěl spáchat sebevraždu v tý loužičce, co si hrdě říká potok."
Catterhorne pomalu přikývl. "Takže všechno šlo jako vždycky."
"Jako po másle," přitakal Alex.
Rozhlédla jsem se po ostatních učitelých. Byli tři, s Catterhornem čtyři. Byli tu dvě učitelky, jedna stará s pohledem který by nevydržel ani had. Ta druhá byla jejím přesným opakem. Mladá, usměvavá s dlouhými kudrnatými vlasy a blýskavýma modrýma očima.
"To je profesorka Karinová," šeptl mi do ucha Castor a trhnul hlavou směrem k té mladší, "a-" polknul, "profesorka Averyová."
"Nevíš kdo je ten třetí?" šeptla jsem na zpátek. V rohu místnosti se o stěnu opíral štíhlí a vysoký učitel s černými vlasy, bledou pletí a černým oblečením.
"Netušim," odpověděl, "a to tu znám všechny učitele v okruhu padesáti kilometrů. Zkoušky musel dodělat tak nějak v loni."
A doopravdy, když jsem chvilku zkoumala jeho obličej, zjistila jsem, že je jen o trochu starší než my.
"Máme tu letos nějaké nováčky?" zeptal se najednou Catterhorne.
"Jo, jednu," řekl Alex a kývl směrem ke mně.
"Jméno?" zeptal se Catterhorne.
"Jay. Jay Hawkinsová," odpověděla jsem.
"Přeměna?"
"Měnič, specializující se na dravé a mystické ptáky," odříkala jsem jako kdybych to četla z papírku. Catterhorně přikývl a obrátil se na celou skupinku.
"Máte půl hodiny na to osprchovat se a vybalit si. Pak se sejdeme v jídelně, jasné?"
Pokývali jsme hlavama.
"Rozchod!" zavelel a já se obrátila ke schodům. Ostatní se okamžitě hnali přede mě, ale já nikam nespěchala. Stejně na konci pravděpodobně skončím na pokoji s Castorem. Má úvaha se objasnila jako správná, protože nahoře bylo jen šest pokojů, z čehož byli dva zabraný učiteli. Odfrkla jsem si a nakoukla do pokoje s číslem 3. Palanda, pidiskříň a omlácená lampička. To bylo veškeré vybavení pokoje. U skříně už stál Castor a jako každý kluk házel do skříně věci jak ho napadlo.
"Chceš spát dole, nebo nahoře?" zeptal se mě aniž by odtrhl pohled od toho, co dělal.
"Jak chceš ty," zamumlala jsem.
"Fajn, spíš nahoře!" zaksichtil se a hodil si batoh na spodní postel. Něco jsem nesrozumitelně zamumlala a vyšplhala na horní palandu. Dřevo zaskřípalo a zavrzalo.
"Jseš si jistej, že na tebe uprostřed noci nespadnu?" zeptala jsem se nejistě. "Tahle postel nevypadá zrovna dvakrát pevně!"
Castor se na postel chvíli díval, ale pak mách rukou. "Bez obav. Pár třísek a tebe ještě zvládnu."
"Důvěřuju tvý úvaze, ale stejně, nechci se zabít pádem ze schnilý palandy." Postel naštvaně zaskřípala, jako by mi rozuměla.
"Nejsi z cukru," prohlásil suše Castor a začal se hrabat v batohu. "Kam jsem to sakra- á, tady je!" Vytáhl z kufru ručník, mýdlo a čisté tričko a kalhoty.
"Padáme, Sojko!" křikl na mě a zmizel ve dveřích. Zakroutila jsem hlavou. Ten Castor je divnej. Ale svým způsobem i roztomilej. Asi proto ho mám tak ráda. A asi taky proto, že nikoho jinýho ve svým okruhu nesnesu.
Povzdechla jsem si, vytáhla ručník na tělo, ručník na vlasy, mýdlo, šampón, kondicionér a hromádku čistého oblečení. Pomalu jsem sešla po schodech dolů a zarazila se. Před vchodem do sprch se táhla celkem dlouhá fronta.
"Co to?" zeptala jsem se a zařadila se za Castora.
"Podle toho, co jsem právě zjistil, tam jsou jen dvě sprchy, který právě obsadily Ayesha s Gwen."
Snažila jsem se dohlédnout na začátek fronty, ale díky mému malému vzrůstu (Fakt děkuju, mami!) jsem nedohlédla ani do půlky.
"Už jdou?" zeptala jsem se Castora. Jó, člověk nemá problémy vidět, když má dva metry deset!
"Éééé…." natáhl se, "ne."
"No nazdar," zamumlala jsem. "Těm to bude trvat ještě půl hodiny."
K mému překvapení je ze srpch vykopli už po pěti minutách a fronta se posunula o Joshe a Gilana.
"Sázím deset doláčů," ozval se najednou Castor, "že za tři minuty odtamtud dobrovolně vylezou a budou akorát tak mokrý, než čistý."
"Platí, parťáku," souhlasila jsem. "Deset dolarů na to, že se vrátěj později a budou zářit čistotou."
"Fajn," kývl a plácli jsme si na to.
Po dvou minutách se Castor začal nervózně dívat na hodinky a já se začala zářivě usmívat.
Nakonec to dopadlo tak, že Castor mrzutě odpočítával peníze, já se tvářila jako měsíček na hnoji a ostatní na nás zírali jako na dva blázny.
Ve sprchách teď byl Alex s Willem a my jsme se konečně ocitli přede dveřmi. Opřela jsem se o zeď.
"Vsadíš se se mnou o něco?" zazubila jsem se.
"S tebou už ne," zavrčel. Škodolibě jsem se usmála a začala jsem si podupávat nohou.
"Zahrajem si slovní fotbal?" navrhla jsem.
"Hmm…. Ne, nechce se mi."
"Posouvání kuličky?"
"Ne-e. Tuhle hru jsem nikdy neměl rád."
"Hádej kdo jsem?"
"Fajn, klidně!"
Chvilku jsme hráli a docela nám to šlo. Teda; Castorovi jsem připravila docela tvrdý oříšek, když jsem byla Justin Bieber (Fůůůůj!), ale on mi to několikanásobně oplatil tím, že se představoval jako Chester Bullinger.
"Jsme dokonalý detektivové," uznal nakonec, když jsme ho konečně uhádla.
"Pravda, pravda," přisvědčila jsem. "Ale já jsem to uhádla rychlejc."
"To není pravda!" oponoval Castor.
Právě v tu chvíli, než jsem se stačila začít hádat, ze sprch vyšli Alex s Willem.
"Co vám tak dlouho trvalo?" zavrčel Castor temně.
"Posouchali jsme vás," zašklebil se Alex. "Ale musím tě zklamat, Sojko. Castor to opravdu uhádnul rychlejc."
Probodla jsem ho vražedným pohledem, ale dál jsem to nekomentovala.
"Pojď," kývl na mě Castor a zmizel ve sprchách. Zapitvořila jsem se na Alexe s Willem a šla za Castorem.
Sprchy se mi líbily víc, než jsem očekávala. Tak pro začátek: měly dveře a tím pádem i vlastní místnůstky, sice ne větší než skříně, ale i tak mi to vyhovovalo.
Během asi patnácti minut jsem se osprchovala, omyla si vlasy a převlékla se do čistého oblečení. Vlasy jsem si vysušila kouzlem, jelikož jsem si zapomněla sbalit fén a s mýdly zabalenými v ručníkách jsem vyšla ze sprchy. Castor už na mě čekal před sprchami.
"Cos tam dělala?" zeptal se. "Myslel jsem, že tu vystojím důlek, jak jsem tu na tebe čekal!"
"Já se musím na rozdíl od tebe starat i o vlasy," ukázala jsem na jeho zlatavě blond háro. Kdybych tak měla stejnou barvu vlasů, né pitomou nazrzle hnědou!
"Vy holky a ty vaše vlasy…" zamumlal a vyběhl po schodech nahoru. Následovala jsem jeho příkladu, ale místo toho, abych mokrý ručník prostě hodila na postel, pověsila jsem ho přes palandu aby do večera uschnul. Pak jsem seběhla schody a s Castorem za zády vstoupila do jídelny.
Jídelna byla malá útulná místnůstka s dvěma stoly a čtyřmi lavicemi. První stůl byl obsazený námi a učiteli. Vmáčkla jsem se mezi Castora a Willa a zahleděla se k čelu stolu, kde právě Catterhorne zabušil pěstí do stolu. Veškerý hovor u stolu okamžitě ustal. Catterhorne si odkašlal.
"Abych se představil, jak všichni víte, jsem profesor Catterhorne, toto je profesorka Averyová a profesorka Karinová," pokynul k nim, "a profesor Smith," kývl k učiteli, který si nás prohlížel přimhouřenýma očima.
"Běhá mi z něj mráz po zádech," zamumlala jsem tiše směrem ke Castorovi.
"Mě taky," odpověděl stejně tiše.
"Následující měsíc," začal znovu Catterhorne, " se budete připravovat na to, aby jste mohli jít do terénu. Na konci vašeho pobytu uspořádáme zkoušky, abychom zjistili, jak jste na tom a jestli vás můžeme pustit do světa. Na rozdíl od ostatních ročníků budete rozděleni do skupin po dvou tak, jak jste na pokojích a každý profesor bude mít na starosti jednu dvojici," vysvětlil Catterhorne a spražil pohledem Averyovou a Smithe, kteří si otráveně povzdychli. "Následující měsíc budete dodržovat tento program: budíček v půl šesté, rozcvička do půl sedmé, snídaně od sedmi do půl osmé, ranní hygiena a úklid do osmi, ranní program do půl jedné, oběd ve třičtvrtě na jednu, odpolední program, večeře v půl sedmé, večerní program, hygiena a večerka v půl jedenácté. Kompletní program navíc bude vyset tady na stěně. Nějaké otázky?"
Naklonila jsem se ke Castorovi. "Poč si tu připadám jako na dětském táboře?"
"Možná proto, že to vlastně dětskej tábor je," šeptl nazpátek.
"Teď máte půl hodinu před večeří rozchod," přerušil nás Catterhorne. "Máte povolení jít ven, ale nedoporučuji, protože právě prší."
Pohlédla jsem z okna. Opravdu, lilo jako z konve.
"Tam nejdu," zavrčel Castor.
"Počítej se mnou, kámo," odpověděla jsem. Vstala jsem od stolu a s Castorem v závěsu jsem vyšla nahoru po schodech do pokoje.
"Co budeš dělat?" zeptala jsem se Castora.
"Pokusím se zavolat mámě nebo ségře, ale pochybuju o tom, že tady budu mít nějakej signál. Co ty?"
"Vybalím si a asi budu něco poslouchat…"
"A nebude to něco jako naše oblíbená skupina s logem LP, s naprosto úžasnou muzikou a Chestrem Bullingerem v hlavní roli zpěváka?" zeptal se s zářícíma očkama.
"Maaaay-be," odpověděla jsem záhadně a začala si vybalovat věci z batohu. "Mám tu pět triček čtvery kalhoty na celý měsíc," postěžovala jsem si. "Budu muset napsat domů, aby mi toho poslali víc!"
"Já tu mám čtvery trička a troje kalhoty a stěžuju si snad?" zeptal se Castor od vyzvánějícího mobilu.
"Napíšu jim aby taky tobě něco poslali," usoudila jsem a vzala si čistý list ze svého bloku a černou propisku. Lehla jsem si na postel a začala cucat uzávěr propisky. "Co jim mám napsat, kromě žádosti o oblečení?"
"No, můžeš jim napsat, že bydlíme v pětihvězdičkovým hotelu s internetem a barem na pokoji, ale to by ti asi nesežrali. Takže napiš pravdu, ne?"
"Co, že bydlíme ve starý chajdě padesát kilometrů od veškerý civilizace, kolem nás zuří bouřka a za signálem musíme jít půl kilometru na kopec?"
"Jo, to je docela dobrej nápad…." uznal.
"Ty seš blbej," zamručela jsem, ale pak jsem změnila téma. "Koho myslíš, že dostanem za mentora?"
"S naším štěstím zinkasujem Averyovou," kývl Castor znalecky. Zabručela jsem na souhlas. "Furt mi ještě neodpustila ten trapas minulej rok."
"Jakej?" zajímala jsem se.
"V domění, že je nepřítel jsme ji málem uškrtil," pokýval hlavou a na tváři se mu objevil nepřítomný úsměv. "Jo, to byli časy…"
"A jak se vlastně má Leo?" zeptala jsem se. "Už docela dlouhou dobu jsem o ní nic neslyšela."
"Mohl bych to z fleku vyříkat všech pět trapasů, do kterejch mě dostala, jen za minulej měsíc."
"Nemůže to být horší, než když k nám před týdnem přijel James na návštěvu."
"Zase jste se porvali?" zajímal se.
"Ne, ale byla jsem blízko. Neskutečně mě naštval."
"Zatracený sourozenci."
"Máš recht."
"Už se nemůžu dočkat, až udělam ty pitomý zkoušky a pojedu do světa," řekl a opřel se o sloupek postele. "Já jim ukážu zač je toho loket!"
"A kolena a pěsti a zuby," přizvukovala jsem ironicky.
"Jay, ty to nechápeš? Už od deseti let sním o tom, že půjdu do první řady a-"
"To muselo bejt dlouhejch devět let," zamumlala jsem, zatímco Castor stále ještě kecal.
Řeknu vám: To byl ale monolog.
Nakonec ho utnulo až mlácení do zdi z vedlejšího pokoje a Joshův hlas řvoucí nadávky ve všech jazycích od Himalájí až po Kilimanžáro.
"Nic si z něj nedělej, je to pablb," uklidňovala jsem ho.
"S ním si to vyřídím později," zavrčel temně a zakřupal klouby. Pak se začal hrabat v batohu. "Zahraješ si prší?"
"Klidně," pokrčila jsem rameny.
Po půl hodině (a po mých dvou prohrách a Castorových čtyřech) Castor zbalil karty a s remcáním jsme šli do jídelny. Tentokrát jsme tam byli včas, takže jsem se nemusela nikam mačkat. Museli jsme ještě čekat na ostatní, ale pak už jsme dostali večeři; opečené buřty s lososovou omáčkou. Chutnalo to pradivně, ale nebylo to zas tak hrozné. Po večeři jsme odnesli špinavé nádobí do kuchyňky (jak jsem zjistila, každý týden má službu jiný učitel; tentokrát to padlo na Karinovou) a znovu zasedli ke stolu. Když se k nám připojil zbytek skupinky, Catterhorne si odkašlal. "Teď bych vám rád předtavil vaše mentory," začal. "V mé skupině bude Alex Cantham a Will Grey," odmlčel se a předal slovo profesorce Karinové. "V mé skupince budou Gwen Tannerová a Ayesha Jacksonová. Pak kývla profesorce Averyové, které na tváři pohrával jedovatý úsměv. "V mé skupině budou Gilan Everest a Josh Newman."
Oba dva kluci zasténali jako raněná zvířata, ale jediný ocelový pohled Smitha je zastavil. Pak si odkašlal. "A v mé skupině, bude Jay Hawkinsová s Castorem André." Na tváři mu trůnil žraločí úsměv a oči měl jako štěrbinky.
V mysli mi hučelo jediné.
A sakra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 20. srpna 2013 v 14:39 | Reagovat

Wow! Úžasné! Úžasné!!! Úplně jsem nadskočila, když se tam zmínila o Lee. Sice jsem to nebyla já.. ale dobrý jméno. :D

2 Roxanne Flamytail Roxanne Flamytail | 24. srpna 2013 v 14:33 | Reagovat

[1]: Děkuju :-D Leo.... jmenuje se tak taky proto, že si to vybrala Brook (která je modelem téhle postavy).
Moc ti děkuju za komentář, další kapča bude... uhmm... nemám tucha, ale pokusím se jí napsat za kratší dobu, než tu první :-? Ale kdo ví?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama